druhé zastavení: Ježíš přijímá svůj kříž

„Vejděte těs­nou bra­nou, pros­torná je brá­na a široká ces­ta, která vede do záhu­by, a mno­ho je těch, kdo tudy vcháze­jí. Těsná je brá­na a úzká ces­ta, která vede k živ­o­tu, a málok­do ji nalézá“ (Mt 7,13–14).

ZBB: „Nechci uznat, že se mohu s Bohem setkat jen v lidech a skrze lidi.“

Přijetí kříže je log­ick­ým pokračováním při­jetí lid­ského živ­ota, těla, duše, ducha, starostí a radostí lid­ského údělu. Skrze plné Ježíšovo lid­ství jdeme k Bohu, stáváme se plně lid­mi. Je to těs­ná brá­na. Nevejde se tam abstrak­t­ní teo­retizování o Bohu, neve­jde se tam jakési zážitkové duchovno zbavené starosti o bližního, neve­j­dou se tam naše před­stavy o tom, jací by druzí měli být. Jen při­jí­ma­jící lás­ka, hluboký soucit, pra­menící z vědomí našich vlast­ních vin a velko­rysosti Božího odpuštění. Na křížové ces­tě musíme při­j­mout Boha, člově­ka, zúženého do podo­by trpícího, znetvořeného, odmít­nutého služeb­ní­ka. A musíme jej při­jí­mat takového ve všech našich ses­trách a bratřích.

Ježíši, při­jí­ma­jící úzk­ou ces­tu kříže, pomoz nám, ať ochot­ně zúžíme naši svévol­nou před­stavu o svo­bodě a převezmeme zod­pověd­nost za lidi a svět kolem nás.