Slovo „ces­ta“ nás může mást, vyvolává poc­it pohy­bu, čas­to dálky. V těch­to dnech můžeme daleko více prožít rozměr hloubky, žád­né pseudomy­stické, ale hloubky víry, na jejímž dně je Otcova lás­ka, sdělená nám ve křtu skrze Ježíšův živ­ot a smrt. Ježíšova křížová ces­ta je pos­tup­ným ome­zováním vší vnější svo­body. A ces­tou ke svo­bodě vnitřní.

Těmito slovy náš známý P. Petr Beneš uvádí svou krátk­ou křížovou ces­tu, která zohledňu­je aktuál­ní svě­tovou situaci. Rád vám ji s jeho souh­lasem předávám! O. S.

11. zastavení PŘIBITÍ NA KŘÍŽ

Obrázek 11 z 14 

Nebyly to naše hře­by, které tak pevně drží Ježíše na kříži, ale Boží lás­ka v člověku. Všude, v každé situaci. ( Došlo mi, že ten­to text jsme někde četl, takže je to vlast­ně plag­iát, tak dodávám něco – snad – svého: Zatímco my se křečovitě držíme svých před­stav, je Ježíš prostě spo­jen s námi, v tom nejh­lubším, a toto nezničitel­né spo­jení nám para­doxně dává ohrom­nou svobodu.)