Křížová cesta: Obrácení od idolů a model k Bohu živému

Autorem tex­tu je P. Petr Beneš s použitím bib­lick­ých veršů z Horského kázání a pod­nětů ke zpy­tování svě­domí od Zdeňka Bonaventury Boušeho (označeno ZBB).

Úvod

Žalm 130: Z hlu­bin volám k Tobě, Hospodine…

Křížovou ces­tu Ježíše Krista můžeme pozorovat, med­i­to­vat o ní, ale můžeme se jí též zevnitř zúčast­nit. Zastavme se na svých příliš známých ces­tách, kde očekáváme spíš nevzrušení, stálost, klid. Zkusme vstoupit do nitra této Kristovy ces­ty, pojďme s ním ces­tou osob­ního obrá­cení. Jednotlivá zas­tavení jsou příleži­tosti k naše­mu zapo­jení do této ces­ty. Obrácení, kon­verze zna­mená jít pro­ti proudu, pro­ti kon­vencím, pro­ti nere­flek­to­vaným ali­bi­stick­ým zvyk­lostem – tak to děla­jí všich­ni, tak se to děla­lo vždy, jinak to nejde, vždyť nejsem tak špat­ný. Obrácení není útěk od sebe, ale ces­ta k sobě skrze Krista a bližní.

Při této křížové ces­tě budeme poslouchat krátké úryvky z horského kázání Ježíše Krista. V tom­to tex­tu se křižu­je ces­ta přirozená, navyk­lá, ces­ta z lid­ských sil s ces­tou nad­přirozenou, čer­pa­jící ze síly Kristovy lásky: „Jednáte tak a tak a nazýváte to spravedl­nos­tí, ALE já vám říkám…“ Vyznáním vin, k němuž použi­jeme vždy kratičk­ou myšlenku z kající bohosluž­by Zdeňka Bonaventury Boušeho, chceme se jako svo­bod­né děti Boží přiz­nat ke své spolu­zod­pověd­nos­ti za bolest v nás i kolem nás a poko­rně prosit o proměnu skrze milost, která nám byla dána v Ježíši Kristu, Synu Božím a Synu člověka.