dvanácté zastavení: Pán Ježíš na kříži umírá

„Ne každý, kdo mi říká Pane, Pane, vejde do království nebeského, ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích“ (Mt 7,21).

ZBB: „Jsem ve stálém pokušení myslit, že vlastním pravdu, domnívám se, že za ni bojuji, a zatím prosazuji jen sám sebe.“

dvanácté zastavení: Pán Ježíš na kříži umírá

Vůle Otcova se prosadí silou jeho pevné lásky a všemocí milosrdenství. Kristovou věrností až k smrti byly poraženy: každé pokušení vzít spravedlnost do vlastních rukou, každé pyšné lpění na vlastní pravdě, každé zneužívání Boha k obhajobě vlastních cílů, každý kompromis s ďáblem, každé podlehnutí jeho našeptávání, že musím žít jako všichni, že nejde být milosrdný za všech okolností, že věřit, i když ztrácím, je bláznovství, každé zbabělé označování hříchu za nutnost a nezbytný ústupek, každé spoléhání se na krásná a zavádějící slova místo na jasná slova Bible, každá koketerie církve se světskou mocí ve snaze zalíbit se a získat pro sebe výhody, každé označování bratří a sester za protivníky, abych se nad nimi mohl vyvyšovat, každá tvrdost zákonictví, maskující vlastní nejistotu. Kristovým vyvýšením na kříž byla vyvýšena Pravda, která je neoddělitelná od soucitu a přijetí trpících.

Pane, dej, ať nejsem pyšné mysli…