jedenácté zastavení: Přibití na kříž

„A tak každý, kdo slyší tato má slo­va a plní je, bude podoben rozvážné­mu muži, který postavil svůj dům na skále. Tu spadl pří­val, přehnaly se vody, zved­la se vichřice a vrhly se na ten dům, ale nepadl, neboť měl zák­la­dy na skále“ (Mt 7,24–25).

ZBB: „Vyznávám, že neži­ju podle svého vyv­olení a povolání.“

jedenácté zastavení: Přibití na kříž

Ježíš Kristus se pevně spo­ju­je s naši­mi kříži, proniká do naše­ho živ­ota právě skrze ta mís­ta, která nás čas­to tak děsí a vedou k mal­omyslnos­ti. Mezi ním a křížem už není žád­ný pros­tor. Je to jen další tvář věrnos­ti Boha člověku a je to uskutečnění ztra­cené věrnos­ti člově­ka Bohu.

Ježíši, hře­by přibitý na svůj kříž, obnov v nás svou věrnos­tí věrnost naše­mu vyv­olení, dej, ať stavíme své živ­o­ty na skále důvěry k Bohu, na skále pevné nadě­je v jeho pomoc, na skále obnovené důvěry v dary, kterés nám zasloužil svou věrnos­tí. Pomoz nám, ať nejsme jen pozorovateli a konzu­men­ty živ­otů svých i živ­otů našich ses­ter a bratří, ať na nich při­jmeme plnou účast skrze děl­nou lásku. Dej, ať přepásáni živ­ot­ní­mi okol­nos­t­mi, nesle­du­jeme dějin­né výzvy plni stra­chu z odstupu, ale z Tvého kříže, který dává vyrůst stavbě skutečného domo­va v Otci.