desáté zastavení: Z Pána Ježíše svlékají šaty

„Vaše slo­vo buď ano, ano – ne, ne; co je nad to, je ze zlého“ (Mt 5,37).

ZBB: „Nevážím si svo­body druhých, ustavičně vymáhám na druhých, aby se přizpů­so­bili před­stavě, kter­ou jsem si o jejich dobru sám a kvůli sobě vytvořil.“

desáté zastavení: Z Pána Ježíše svlékají šaty

Hle, člověk. Pravda o něm, o nás, je v Kristu nahá a jas­ná. Tak nás zničil hřích, tak jsme v hříchu zničili, zma­nip­ulo­vali druhé, oblék­li je do vlast­ních před­stav, využili ke svým cílům, tolikrát a tak rafi­no­vaně jsme masko­vali své ambice, pýchu do šatů pomo­ci, záchrany, služ­by. Ale nahá je zde i prav­da o Bohu: tak nás milo­val, že si oblékl naše tělo i s úzkost­mi, bolest­mi, rana­mi našich hříchů. Nahý Ježíš, utrápený, bez vzh­le­du a krásy, učí nás čisté­mu pohle­du na člově­ka, vrací nám původ­ní soucit, něhu, starostlivou lásku.

Ježíši, vysvlečený z šatů, pomoz nám zbav­it se všech masek zálud­nos­ti, svádění, nečisté hry s druhý­mi, pomoz nám svlé­ci se z mno­hom­lu­vnos­ti a sebeospravedlňování, pomoz nám říci ano ctnos­ti a ne hříchu.