druhé zastavení: Ježíš přijímá svůj kříž

„Vejděte těsnou branou, prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby, a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá“ (Mt 7,13–14).

ZBB: „Nechci uznat, že se mohu s Bohem setkat jen v lidech a skrze lidi.“

Přijetí kříže je logickým pokračováním přijetí lidského života, těla, duše, ducha, starostí a radostí lidského údělu. Skrze plné Ježíšovo lidství jdeme k Bohu, stáváme se plně lidmi. Je to těsná brána. Nevejde se tam abstraktní teoretizování o Bohu, nevejde se tam jakési zážitkové duchovno zbavené starosti o bližního, nevejdou se tam naše představy o tom, jací by druzí měli být. Jen přijímající láska, hluboký soucit, pramenící z vědomí našich vlastních vin a velkorysosti Božího odpuštění. Na křížové cestě musíme přijmout Boha, člověka, zúženého do podoby trpícího, znetvořeného, odmítnutého služebníka. A musíme jej přijímat takového ve všech našich sestrách a bratřích.

Ježíši, přijímající úzkou cestu kříže, pomoz nám, ať ochotně zúžíme naši svévolnou představu o svobodě a převezmeme zodpovědnost za lidi a svět kolem nás.