„Tak každý dobrý strom dává dobré ovoce, ale špatný strom dává špatné ovoce“ (Mt 7,17).
ZBB: „Svou zbabělostí a sobeckostí odrazuji od Krista a jeho evangelia.“
Mnozí od stromu kříže uprchli, jistě prcháme často i my. Přijmout jeho ovoce směla jen nová Eva, a je to ovoce, které vrací člověka do vztahu s Bohem, zastavuje jeho útěk a daruje nám ničím nezrušitelný vztah k Bohu, tedy život věčný. Je těžké vydržet stát tam, kde se zdánlivě prohrálo, je těžké být v tichu, náročném svou nadějí, která se otvírá jen víře, když jinde je zdánlivě více života, více úspěchu, méně bolesti. Na místě, kde smrt darovala život, se zůstává v tichu, které nevyžaduje rychlé odpovědi, v bolesti, která nebrání hlubší radosti, ve společenství slabých, kteří jsou silní vírou v Boha. To místo je daleko od triumfalismu, obřadnictví, zákonického lpění na „vždyť to tak bylo vždycky“, je to místo, kde se tichou Marií otevíráme Otevřenému Bohu, kam nelákáme lidi hlučným prodáváním Pána Boha, ale trpělivým čekáním, přijímáním, dozráváním. Aby mohli druzí přijít ke stromu, z nějž byl utržen plod poslušnosti a lásky, musíme jim naslouchat a milovat je.
Matko naděje, vypros nám naději.