„Já však vám pravím, že již ten, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudci, kdo snižuje svého bratra, bude vydán radě, a kdo svého bratra zatracuje, propadne ohnivému peklu“ (Mt 5,22).
ZBB: „Utíkám před odpovědností za křivdy, které se přede mnou páchají na mých bratřích.“
Určitě i při křížové cestě byli mnozí, kteří litovali trpícího Ježíše, mnozí ale určitě raději odvrátili tvář, protože nevěděli, jak pomoci, mnozí – a často ti živí a něžní – znejistěli, ale raději uhnuli a začali s vyčerpávajícím koloběhem konejšení vlastního svědomí. Veronika nemá řešení, není silnější než ostatní, jen se nenechá vést strachem, který na povrchu určitě zmítá i jí, a chce aspoň být s tím, kdo tolik trpí. Strach nám často brání projevit elementární lidský soucit, trapnost nad tím, že neumíme pomoci, nám brání postavit se za trpící. A abychom to zakryli, připisujeme často těm nejslabším zlé úmysly, schováváme se za spiklenecké teorie, učiníme si z nich nepřátele, aby naše nečinnost byla ospravedlnitelná.
Ježíši, který nám nastavuješ svou trpící tvář ve tvářích všech, jež ponižujeme, přehlížíme, odmítáme, pomoz nám neohlušit naše vlastní svědomí.