„A tak každý, kdo slyší tato má slo­va a plní je, bude podoben rozvážné­mu muži, který postavil svůj dům na skále. Tu spadl pří­val, přehnaly se vody, zved­la se vichřice a vrhly se na ten dům, ale nepadl, neboť měl zák­la­dy na skále“ (Mt 7,24–25).

ZBB: „Vyznávám, že neži­ju podle svého vyv­olení a povolání.“

Ježíš Kristus se pevně spo­ju­je s naši­mi kříži, proniká do naše­ho živ­ota právě skrze ta mís­ta, která nás čas­to tak děsí a vedou k mal­omyslnos­ti. Mezi ním a křížem už není žád­ný pros­tor. Celý příspěvek →

„Ne každý, kdo mi říká Pane, Pane, vejde do království nebeského, ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích“ (Mt 7,21).

ZBB: „Jsem ve stálém pokušení mys­lit, že vlast­ním prav­du, dom­nívám se, že za ni boju­ji, a zatím prosazu­ji jen sám sebe.“

Vůle Otcova se prosadí silou jeho pevné lásky a vše­mocí milos­r­den­ství. Kristovou věrnos­tí až k smr­ti byly poraže­ny: každé pokušení vzít spravedl­nost do vlast­ních ruk­ou, Celý příspěvek →

„Tak každý dobrý strom dává dobré ovoce, ale špat­ný strom dává špat­né ovoce“ (Mt 7,17).

ZBB: „Svou zbabělostí a sobeck­ostí odrazu­ji od Krista a jeho evangelia.“

Mnozí od stro­mu kříže uprch­li, jistě prcháme čas­to i my. Přijmout jeho ovoce směla jen nová Eva, a je to ovoce, které vrací člově­ka do vztahu s Bohem, Celý příspěvek →

„Vy jste sůl země, jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osole­na? K niče­mu již není, než aby se vyhodi­la ven a lidé po ní šla­pali. Vy jste svět­lo svě­ta, nemůže zůs­tat skry­to měs­to ležící na hoře. A když rozsvítí lam­pu, nes­taví ji pod nádobu, ale na sví­cen a svítí všem v domě. Tak ať svítí vaše svět­lo před lid­mi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vaše­mu Otci v nebesích“ (Mt 5,13–16).

ZBB: „Svou církev, jejíž nedostatky a hříchy rozeznávám, činím sám vlast­ní vinou nevěrohodnou.“

Po ženách a učed­nících máme být svěd­ky smr­ti a vzkříšení Kristova my. Nemáme svítit svou inteligencí, prohnanos­tí, diplo­macií, nemáme stavět na odiv své skutky, ale musíme sami toužit po svě­tle, Celý příspěvek →