Archiv rubriky: Duchovní impulsy

V této rubrice najdete duchovní tex­ty vlast­ní i převzaté.

O naději vlité do srdce (srv. Řím 5,5) – II.

(první část)

Když slyšíme Ježíše mlu­vit o mno­ha příbytcích, asi nás nejprve napadne, že tu Ježíš zře­jmě mlu­ví o nebi. V nebi bude mno­ho příbytků, tomu se dá věřit. Už to je velká útěcha ve srovnání s výroky typu „str­má je ces­ta a úzká je brá­na, která vede ke spáse“ (srv. Mt 7, 14), který byl ovšem prone­sen v úplně jiné sou­vis­losti jako varování před falešný­mi pro­roky. Každá kap­ka nadě­je je dobrá, ale teď bychom spíš potře­bo­vali nadě­je­plný živ­o­todárný liják a na ten to zatím úplně nevy­padá. Pojďme však ve výk­ladu ještě dál. Domnívám se, že tu „mno­host příbytků“ Ježíš nen­abízí až v nebi, ale tady a teď a právě nám, uťá­plým křesťanům 21. sto­letí. Jak je to možné? Zkusím to vysvětlit. Celý příspěvek

Portál fortna.eu

Bosí karmelitáni otevíra­jí klášter na Hradčanech jako mís­to indi­viduál­ní duchovní péče. Spustili také webovou stránku, na které najdete mimo jiné audio záz­namy prom­luv různých kazatelů.

Křížová cesta: Obrácení od idolů a model k Bohu živému

Autorem tex­tu je P. Petr Beneš s použitím bib­lick­ých veršů z Horského kázání a pod­nětů ke zpy­tování svě­domí od Zdeňka Bonaventury Boušeho (označeno ZBB).

Úvod

Žalm 130: Z hlu­bin volám k Tobě, Hospodine…

Křížovou ces­tu Ježíše Krista můžeme pozorovat, med­i­to­vat o ní, ale můžeme se jí též zevnitř zúčast­nit. Zastavme se na svých příliš známých ces­tách, kde očekáváme spíš nevzrušení, stálost, klid. Zkusme vstoupit do nitra této Kristovy ces­ty, pojďme s ním ces­tou osob­ního obrá­cení. Jednotlivá zas­tavení jsou příleži­tosti k naše­mu zapo­jení do této ces­ty. Obrácení, kon­verze zna­mená jít pro­ti proudu, pro­ti kon­vencím, pro­ti nere­flek­to­vaným ali­bi­stick­ým zvyk­lostem – tak to děla­jí všich­ni, tak se to děla­lo vždy, jinak to nejde, vždyť nejsem tak špat­ný. Obrácení není útěk od sebe, ale ces­ta k sobě skrze Krista a bližní.

Při této křížové ces­tě budeme poslouchat krátké úryvky z horského kázání Ježíše Krista. V tom­to tex­tu se křižu­je ces­ta přirozená, navyk­lá, ces­ta z lid­ských sil s ces­tou nad­přirozenou, čer­pa­jící ze síly Kristovy lásky: „Jednáte tak a tak a nazýváte to spravedl­nos­tí, ALE já vám říkám…“ Vyznáním vin, k němuž použi­jeme vždy kratičk­ou myšlenku z kající bohosluž­by Zdeňka Bonaventury Boušeho, chceme se jako svo­bod­né děti Boží přiz­nat ke své spolu­zod­pověd­nos­ti za bolest v nás i kolem nás a poko­rně prosit o proměnu skrze milost, která nám byla dána v Ježíši Kristu, Synu Božím a Synu člověka.

první zastavení: Ježíš odsouzen Pilátem

„Nikdo nemůže sloužit dvě­ma pánům. Neboť jed­no­ho bude nenávidět a druhého milo­vat, k jed­no­mu se přidá a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu“ (Mt 6,24).

ZBB: „Protože nejsem schopen se do dna poz­nat, natož svou hříšnost vyslovit a poj­men­o­vat, chci se v tuto chvíli vys­tavit napospas světlu pravdy; chtěl bych být poznán a souzen.“

Ježíš musel být odsouzen, aby nebyl zneužíván pro hru moc­ných, majitelů pravdy, jejich soud jej zcela vyluču­je z jejich hry a ode­vzdává úplně Otci. Celý příspěvek

druhé zastavení: Ježíš přijímá svůj kříž

„Vejděte těs­nou bra­nou, pros­torná je brá­na a široká ces­ta, která vede do záhu­by, a mno­ho je těch, kdo tudy vcháze­jí. Těsná je brá­na a úzká ces­ta, která vede k živ­o­tu, a málok­do ji nalézá“ (Mt 7,13–14).

ZBB: „Nechci uznat, že se mohu s Bohem setkat jen v lidech a skrze lidi.“

Přijetí kříže je log­ick­ým pokračováním při­jetí lid­ského živ­ota, těla, duše, ducha, starostí a radostí lid­ského údělu. Celý příspěvek

třetí zastavení: Ježíš poprvé padá pod křížem

„Neukládejte si pok­la­dy na zemi, kde je ničí mol a rez a kde je zloději vykopá­va­jí a kradou. Ukládejte si pok­la­dy v nebi, kde je neničí mol ani rez a kde je zloději nevykopá­va­jí a nekradou“ (Mt 6,19–20).

ZBB: „Nejde mi přede­vším o Boží království, ale o zajištění, pro­to moje nadě­je čas­to selhává.“

Jak čas­to padáme, pro­tože jsme vložili své nadě­je do svých vlast­ních před­stav, pro­tože jsme, možná nevě­domě, chtěli, aby se Bůh prokázal přede­vším jako Bůh toho­to svě­ta, naší kar­iéry, úspěchu, zajištění. Celý příspěvek

čtvrté zastavení: Ježíš se potkává se svou matkou

„Když spatřil zás­tupy, vys­toupil na horu; a když se posadil, přis­toupili k němu jeho učed­ní­ci. Tu otevřel ústa a učil je“ (Mt 5,1–2).

ZBB: „V lásce víc při­jímám, než dávám. Nedovedu být vděčný.“

Maria byla první učed­nicí Pána, neměla hned připravené námitky na to, co se zdá­lo nejas­né, ale uchová­vala to ve svém srd­ci, pro­tože tam, pod srd­cem chovala devět měsíců živou odpověď Boží, svého Syna. Celý příspěvek

páté zastavení: Šimon z Kyrény pomáhá Ježíšovi nést kříž

„Hledejte přede­vším jeho království a spravedl­nost, a všech­no ostat­ní vám bude přidáno“ (Mt 6,33).

ZBB: „Modlitbu považi­ji za povin­nost, ne za nezbyt­nost. Podle toho vypadá, je čas­to pok­oušením Boha.“

Nevíme, kdy a jak se v Šimonovi povin­nost nést kříž s Kristem změni­la v nejvnitřnější nezbyt­nost, smysl jeho živ­ota. Celý příspěvek

šesté zastavení: Veronika podává Pánu Ježíši roušku

„Já však vám pravím, že již ten, kdo se hněvá na svého bra­tra, bude vydán soud­ci, kdo snižu­je svého bra­tra, bude vydán radě, a kdo svého bra­tra zatracu­je, propadne ohnivé­mu peklu“ (Mt 5,22).

ZBB: „Utíkám před odpověd­nos­tí za křivdy, které se přede mnou pácha­jí na mých bratřích.“

šesté zastavení: Veronika podává Pánu Ježíši roušku

Určitě i při křížové ces­tě byli mnozí, kteří lito­vali trpícího Ježíše, mnozí ale určitě raději odvrátili tvář, pro­tože nevěděli, jak pomo­ci, Celý příspěvek