Archiv rubriky: Duchovní impulsy

V této rubrice najdete duchovní tex­ty vlast­ní i převzaté.

Náhrada za kázání na Zelený čtvrtek

Slyšeli jsme už mno­hokrát, že umývání nohou byla v Ježíšově době otrocká služ­ba. Ten, kdo slouží, je otrok. Naše doba v tom­to ohle­du učini­la obrat, pro­tože dnes nikdo otročit nemusí – služ­by se totiž kupu­jí a prodá­va­jí. Kdo něco umí, poskytne své služ­by tomu, kdo neumí. Člověk tedy nemusí být velký pán, aby si mohl nechat sloužit: stačí, když má trochu peněz nebo dobré pojištění. Celý příspěvek →

Křížová cesta aktuální

Slovo „ces­ta“ nás může mást, vyvolává poc­it pohy­bu, čas­to dálky. V těch­to dnech můžeme daleko více prožít rozměr hloubky, žád­né pseudomy­stické, ale hloubky víry, na jejímž dně je Otcova lás­ka, sdělená nám ve křtu skrze Ježíšův živ­ot a smrt. Ježíšova křížová ces­ta je pos­tup­ným ome­zováním vší vnější svo­body. A ces­tou ke svo­bodě vnitřní.

Těmito slovy náš známý P. Petr Beneš uvádí svou krátk­ou křížovou ces­tu, která zohledňu­je aktuál­ní svě­tovou situaci. Rád vám ji s jeho souh­lasem předávám – začněte zde.

Pozn. ten­tokrát jsem využil jiný tech­nický způ­sob, můžete mi pří­pad­ně nap­sat, která křížová ces­ta se vám zobrazu­je lépe.

O. S.

 

O naději vlité do srdce (srv. Řím 5,5) – III.

(před­chozí část)

Poetickým obrazem o mystické hostině, kdy jsou číše stolovníků naplněny lásk­ou, bychom vlast­ně mohli celé zamyšlení zakončit, ale to bych vás připrav­il o jed­no vel­mi krás­né duchovní poučení. Tím nemys­lím, že bych vás chtěl já poučo­vat, ale spíš se chci s vám podělit o určitý objev. Tím objevem je encyk­li­ka papeže Benedikta „Spe salvi“ z roku 2007. Kdopak si na ni dnes vzpomene, když máme „Milovanou Amazonii, „Laudato si“, „Amoris laeti­tia“ a mno­ho dalších krás­ných tex­tů? Zjistil jsem však, že Benediktova encyk­li­ka je přenád­h­erné a vel­mi inspi­ra­tivní čtení, i když se musí říci hned z kra­je, že starý pan pro­fe­sor své čtenáře příliš nešetří – naopak před­pok­ládá přine­j­menším chuť zak­ous­nout se do odvěkých filosofick­ých prob­lémů. Ale nechtěl jsem vás odra­dit, ba právě naopak, rád bych vás nav­nadil k čet­bě této povzbu­di­vé encyk­liky tím, že vám krátce přes­tavím jed­nu její kapi­tolku, která se jmenu­je „Modlitba jako ško­la nadě­je“. Celý příspěvek →

O naději vlité do srdce (srv. Řím 5,5) – II.

(první část)

Když slyšíme Ježíše mlu­vit o mno­ha příbytcích, asi nás nejprve napadne, že tu Ježíš zře­jmě mlu­ví o nebi. V nebi bude mno­ho příbytků, tomu se dá věřit. Už to je velká útěcha ve srovnání s výroky typu „str­má je ces­ta a úzká je brá­na, která vede ke spáse“ (srv. Mt 7, 14), který byl ovšem prone­sen v úplně jiné sou­vis­losti jako varování před falešný­mi pro­roky. Každá kap­ka nadě­je je dobrá, ale teď bychom spíš potře­bo­vali nadě­je­plný živ­o­todárný liják a na ten to zatím úplně nevy­padá. Pojďme však ve výk­ladu ještě dál. Domnívám se, že tu „mno­host příbytků“ Ježíš nen­abízí až v nebi, ale tady a teď a právě nám, uťá­plým křesťanům 21. sto­letí. Jak je to možné? Zkusím to vysvětlit. Celý příspěvek →

Portál fortna.eu

Bosí karmelitáni otevíra­jí klášter na Hradčanech jako mís­to indi­viduál­ní duchovní péče. Spustili také webovou stránku, na které najdete mimo jiné audio záz­namy prom­luv různých kazatelů.

Křížová cesta: Obrácení od idolů a model k Bohu živému

Autorem tex­tu je P. Petr Beneš s použitím bib­lick­ých veršů z Horského kázání a pod­nětů ke zpy­tování svě­domí od Zdeňka Bonaventury Boušeho (označeno ZBB).

Úvod

Žalm 130: Z hlu­bin volám k Tobě, Hospodine…

Křížovou ces­tu Ježíše Krista můžeme pozorovat, med­i­to­vat o ní, ale můžeme se jí též zevnitř zúčast­nit. Zastavme se na svých příliš známých ces­tách, kde očekáváme spíš nevzrušení, stálost, klid. Zkusme vstoupit do nitra této Kristovy ces­ty, pojďme s ním ces­tou osob­ního obrá­cení. Jednotlivá zas­tavení jsou příleži­tosti k naše­mu zapo­jení do této ces­ty. Obrácení, kon­verze zna­mená jít pro­ti proudu, pro­ti kon­vencím, pro­ti nere­flek­to­vaným ali­bi­stick­ým zvyk­lostem – tak to děla­jí všich­ni, tak se to děla­lo vždy, jinak to nejde, vždyť nejsem tak špat­ný. Obrácení není útěk od sebe, ale ces­ta k sobě skrze Krista a bližní.

Při této křížové ces­tě budeme poslouchat krátké úryvky z horského kázání Ježíše Krista. V tom­to tex­tu se křižu­je ces­ta přirozená, navyk­lá, ces­ta z lid­ských sil s ces­tou nad­přirozenou, čer­pa­jící ze síly Kristovy lásky: „Jednáte tak a tak a nazýváte to spravedl­nos­tí, ALE já vám říkám…“ Vyznáním vin, k němuž použi­jeme vždy kratičk­ou myšlenku z kající bohosluž­by Zdeňka Bonaventury Boušeho, chceme se jako svo­bod­né děti Boží přiz­nat ke své spolu­zod­pověd­nos­ti za bolest v nás i kolem nás a poko­rně prosit o proměnu skrze milost, která nám byla dána v Ježíši Kristu, Synu Božím a Synu člověka.

první zastavení: Ježíš odsouzen Pilátem

„Nikdo nemůže sloužit dvě­ma pánům. Neboť jed­no­ho bude nenávidět a druhého milo­vat, k jed­no­mu se přidá a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu“ (Mt 6,24).

ZBB: „Protože nejsem schopen se do dna poz­nat, natož svou hříšnost vyslovit a poj­men­o­vat, chci se v tuto chvíli vys­tavit napospas světlu pravdy; chtěl bych být poznán a souzen.“

Ježíš musel být odsouzen, aby nebyl zneužíván pro hru moc­ných, majitelů pravdy, jejich soud jej zcela vyluču­je z jejich hry a ode­vzdává úplně Otci. Celý příspěvek →