Pobožnost křížové cesty se modlíme zejména v postní době. Na tomto místě jsou zatím na výběr dvě varianty:
Na návrh mladých vznikla série krátkých video-vzkazů z kostela v Kolodějích:
 | Úvodní video. |
 | Zelený čtvrtek. |
 | Velký pátek |
 | Bílá sobota |
Díky všem, kdo se na tomto experimentu podíleli!
Tato slova zazněla při adoraci přenášené přes internet na Zelený čtvrtek. Zde je najdete v písemné podobě.
Slyšeli jsme už mnohokrát, že umývání nohou byla v Ježíšově době otrocká služba. Ten, kdo slouží, je otrok. Naše doba v tomto ohledu učinila obrat, protože dnes nikdo otročit nemusí – služby se totiž kupují a prodávají. Kdo něco umí, poskytne své služby tomu, kdo neumí. Člověk tedy nemusí být velký pán, aby si mohl nechat sloužit: stačí, když má trochu peněz nebo dobré pojištění. Celý příspěvek
Slovo „cesta“ nás může mást, vyvolává pocit pohybu, často dálky. V těchto dnech můžeme daleko více prožít rozměr hloubky, žádné pseudomystické, ale hloubky víry, na jejímž dně je Otcova láska, sdělená nám ve křtu skrze Ježíšův život a smrt. Ježíšova křížová cesta je postupným omezováním vší vnější svobody. A cestou ke svobodě vnitřní.
Těmito slovy náš známý P. Petr Beneš uvádí svou krátkou křížovou cestu, která zohledňuje aktuální světovou situaci. Rád vám ji s jeho souhlasem předávám – začněte zde.
Pozn. tentokrát jsem využil jiný technický způsob, můžete mi případně napsat, která křížová cesta se vám zobrazuje lépe.
O. S.
Poetickým obrazem o mystické hostině, kdy jsou číše stolovníků naplněny láskou, bychom vlastně mohli celé zamyšlení zakončit, ale to bych vás připravil o jedno velmi krásné duchovní poučení. Tím nemyslím, že bych vás chtěl já poučovat, ale spíš se chci s vám podělit o určitý objev. Tím objevem je encyklika papeže Benedikta „Spe salvi“ z roku 2007. Kdopak si na ni dnes vzpomene, když máme „Milovanou Amazonii, „Laudato si“, „Amoris laetitia“ a mnoho dalších krásných textů? Zjistil jsem však, že Benediktova encyklika je přenádherné a velmi inspirativní čtení, i když se musí říci hned z kraje, že starý pan profesor své čtenáře příliš nešetří – naopak předpokládá přinejmenším chuť zakousnout se do odvěkých filosofických problémů. Ale nechtěl jsem vás odradit, ba právě naopak, rád bych vás navnadil k četbě této povzbudivé encykliky tím, že vám krátce přestavím jednu její kapitolku, která se jmenuje „Modlitba jako škola naděje“. Celý příspěvek
Německý lékař a psychoterapeut Michael Röttger se zamýšlí nad způsoby, jak překonat krizi víry v Boha. Jeho úvahy vznikly ještě před propuknutím pandemie, ale myslím, že mohou přinést užitečnou inspiraci také tváří v tvář aktuální situaci. Celý příspěvek
Když slyšíme Ježíše mluvit o mnoha příbytcích, asi nás nejprve napadne, že tu Ježíš zřejmě mluví o nebi. V nebi bude mnoho příbytků, tomu se dá věřit. Už to je velká útěcha ve srovnání s výroky typu „strmá je cesta a úzká je brána, která vede ke spáse“ (srv. Mt 7, 14), který byl ovšem pronesen v úplně jiné souvislosti jako varování před falešnými proroky. Každá kapka naděje je dobrá, ale teď bychom spíš potřebovali nadějeplný životodárný liják a na ten to zatím úplně nevypadá. Pojďme však ve výkladu ještě dál. Domnívám se, že tu „mnohost příbytků“ Ježíš nenabízí až v nebi, ale tady a teď a právě nám, uťáplým křesťanům 21. století. Jak je to možné? Zkusím to vysvětlit. Celý příspěvek
Bosí karmelitáni otevírají klášter na Hradčanech jako místo individuální duchovní péče. Spustili také webovou stránku, na které najdete mimo jiné audio záznamy promluv různých kazatelů.
Autorem textu je P. Petr Beneš s použitím biblických veršů z Horského kázání a podnětů ke zpytování svědomí od Zdeňka Bonaventury Boušeho (označeno ZBB).
Žalm 130: Z hlubin volám k Tobě, Hospodine…
Křížovou cestu Ježíše Krista můžeme pozorovat, meditovat o ní, ale můžeme se jí též zevnitř zúčastnit. Zastavme se na svých příliš známých cestách, kde očekáváme spíš nevzrušení, stálost, klid. Zkusme vstoupit do nitra této Kristovy cesty, pojďme s ním cestou osobního obrácení. Jednotlivá zastavení jsou příležitosti k našemu zapojení do této cesty. Obrácení, konverze znamená jít proti proudu, proti konvencím, proti nereflektovaným alibistickým zvyklostem – tak to dělají všichni, tak se to dělalo vždy, jinak to nejde, vždyť nejsem tak špatný. Obrácení není útěk od sebe, ale cesta k sobě skrze Krista a bližní.
Při této křížové cestě budeme poslouchat krátké úryvky z horského kázání Ježíše Krista. V tomto textu se křižuje cesta přirozená, navyklá, cesta z lidských sil s cestou nadpřirozenou, čerpající ze síly Kristovy lásky: „Jednáte tak a tak a nazýváte to spravedlností, ALE já vám říkám…“ Vyznáním vin, k němuž použijeme vždy kratičkou myšlenku z kající bohoslužby Zdeňka Bonaventury Boušeho, chceme se jako svobodné děti Boží přiznat ke své spoluzodpovědnosti za bolest v nás i kolem nás a pokorně prosit o proměnu skrze milost, která nám byla dána v Ježíši Kristu, Synu Božím a Synu člověka.