„Hledejte přede­vším jeho království a spravedl­nost, a všech­no ostat­ní vám bude přidáno“ (Mt 6,33).

ZBB: „Modlitbu považi­ji za povin­nost, ne za nezbyt­nost. Podle toho vypadá, je čas­to pok­oušením Boha.“

Nevíme, kdy a jak se v Šimonovi povin­nost nést kříž s Kristem změni­la v nejvnitřnější nezbyt­nost, smysl jeho živ­ota. Celý příspěvek →

„Já však vám pravím, že již ten, kdo se hněvá na svého bra­tra, bude vydán soud­ci, kdo snižu­je svého bra­tra, bude vydán radě, a kdo svého bra­tra zatracu­je, propadne ohnivé­mu peklu“ (Mt 5,22).

ZBB: „Utíkám před odpověd­nos­tí za křivdy, které se přede mnou pácha­jí na mých bratřích.“

Určitě i při křížové ces­tě byli mnozí, kteří lito­vali trpícího Ježíše, mnozí ale určitě raději odvrátili tvář, pro­tože nevěděli, jak pomo­ci, Celý příspěvek →

„Neboť jestliže odpustíte lidem jejich přestoupení, i vám odpustí váš nebeský Otec, jestliže však neod­pustíte lidem, ani váš Otec vám neod­pustí vaše přestoupení“ (Mt 6,13–14).

ZBB: „Sám slabý, pohrdám sla­bostí druhých.“

Kolikrát upad­neme pod zlý­mi slovy a činy druhých, kolikrát sami způ­sobíme jejich pád. Celý příspěvek →

„Slyšeli jste, že bylo řečeno: Milovati budeš bližního svého a nenáviděti nepřítele svého. Já vám však pravím: Milujte své nepřátele a mod­lete se za ty, kdo vás pronásle­du­jí, abyste byli syny nebeského Otce […]. Budete-li milo­vat ty, kdo milu­jí vás, jaká vás čeká odmě­na? Což i cel­ní­ci nečiní totéž“ (Mt 5,43–46)?

ZBB: „Nejsem bližním těm, kdo mne potře­bu­jí, ale jen těm, kdo jsou mi sympatičtí.“

Jasný a pocho­pitel­ný instinkt matek oplaká­vat utr­pení, uvě­domí-li si, že by tak mohly trpět jejich děti, se nes­mí zvrátit v ochranářský pos­toj Celý příspěvek →

„Jak to, že vidíš třísku v oku svého bra­tra, ale trám ve vlast­ním oku nepo­zoru­ješ? Anebo jak to, že říkáš své­mu bra­tru: Dovol, ať ti vyn­dám třísku z oka – a hle, trám ve tvém vlast­ním oku“ (Mt 7,3–4).

ZBB: „Se samozře­j­mostí vyžadu­ji, aby druzí měli se mnou trpělivost, a přit­om nemám trpělivost ani sám se sebou, natož s druhými.“

Pán Ježíš je zdro­jem trpělivosti pro každého z nás, jeho utr­pení je důvěrou v konání Otcovo, jeho trpělivost s naši­mi pády, i těmi opako­vaný­mi, je tváří milos­rd­ného Otce, Celý příspěvek →

„Vaše slo­vo buď ano, ano – ne, ne; co je nad to, je ze zlého“ (Mt 5,37).

ZBB: „Nevážím si svo­body druhých, ustavičně vymáhám na druhých, aby se přizpů­so­bili před­stavě, kter­ou jsem si o jejich dobru sám a kvůli sobě vytvořil.“

Hle, člověk. Pravda o něm, o nás, je v Kristu nahá a jas­ná. Tak nás zničil hřích, tak jsme v hříchu zničili, zma­nip­ulo­vali druhé, oblék­li je do vlast­ních před­stav, využili ke svým cílům, Celý příspěvek →

„A tak každý, kdo slyší tato má slo­va a plní je, bude podoben rozvážné­mu muži, který postavil svůj dům na skále. Tu spadl pří­val, přehnaly se vody, zved­la se vichřice a vrhly se na ten dům, ale nepadl, neboť měl zák­la­dy na skále“ (Mt 7,24–25).

ZBB: „Vyznávám, že neži­ju podle svého vyv­olení a povolání.“

Ježíš Kristus se pevně spo­ju­je s naši­mi kříži, proniká do naše­ho živ­ota právě skrze ta mís­ta, která nás čas­to tak děsí a vedou k mal­omyslnos­ti. Mezi ním a křížem už není žád­ný pros­tor. Celý příspěvek →

„Ne každý, kdo mi říká Pane, Pane, vejde do království nebeského, ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích“ (Mt 7,21).

ZBB: „Jsem ve stálém pokušení mys­lit, že vlast­ním prav­du, dom­nívám se, že za ni boju­ji, a zatím prosazu­ji jen sám sebe.“

Vůle Otcova se prosadí silou jeho pevné lásky a vše­mocí milos­r­den­ství. Kristovou věrnos­tí až k smr­ti byly poraže­ny: každé pokušení vzít spravedl­nost do vlast­ních ruk­ou, Celý příspěvek →

„Tak každý dobrý strom dává dobré ovoce, ale špat­ný strom dává špat­né ovoce“ (Mt 7,17).

ZBB: „Svou zbabělostí a sobeck­ostí odrazu­ji od Krista a jeho evangelia.“

Mnozí od stro­mu kříže uprch­li, jistě prcháme čas­to i my. Přijmout jeho ovoce směla jen nová Eva, a je to ovoce, které vrací člově­ka do vztahu s Bohem, Celý příspěvek →

„Vy jste sůl země, jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osole­na? K niče­mu již není, než aby se vyhodi­la ven a lidé po ní šla­pali. Vy jste svět­lo svě­ta, nemůže zůs­tat skry­to měs­to ležící na hoře. A když rozsvítí lam­pu, nes­taví ji pod nádobu, ale na sví­cen a svítí všem v domě. Tak ať svítí vaše svět­lo před lid­mi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vaše­mu Otci v nebesích“ (Mt 5,13–16).

ZBB: „Svou církev, jejíž nedostatky a hříchy rozeznávám, činím sám vlast­ní vinou nevěrohodnou.“

Po ženách a učed­nících máme být svěd­ky smr­ti a vzkříšení Kristova my. Nemáme svítit svou inteligencí, prohnanos­tí, diplo­macií, nemáme stavět na odiv své skutky, ale musíme sami toužit po svě­tle, Celý příspěvek →